Ostrava-Zábřeh

MARTIN BEDNÁŘ

starosta městského obvodu Ostrava-Jih

Samostatná obec Zábřeh nad Odrou zanikla roku 1924, kdy byla sloučena s Moravskou Ostravou. Na počátku 20. let začala na katastru Zábřehu nad Odrou vznikat vilová čtvrť, tzv. Družstvo. Výstavby nové čtvrti se ujalo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve Vítkovicích, jehož čelní osobností byl tehdejší poslanec Národního shromáždění ČSR Josef Chalupník. Dnes prostor Družstva můžeme vymezit ulicemi Moravská, Závodní, Věšínova a Plzeňská. Část domů byla na počátku 60. let zbourána v souvislosti se stavbou Polanecké spojky a Rudné ulice. V předválečném období vznikla též vilová čtvrť v blízkosti zábřežské nemocnice (dnes katastr Vítkovic v oblasti okolo ulice Kořenského).

Období 2. světové války zasáhlo do dějin Zábřehu zejména dvěma událostmi. Tou první byl spojenecký nálet z 29. srpna 1944, kdy americká letadla podnikla v dopoledních hodinách nálet na Ostravu. Zábřeh patřil k nejpostiženějším čtvrtím města. Zcela zničeno nebo výrazně poškozeno zde bylo několik desítek domů. Během náletu zahynulo na území Zábřehu 128 osob. Tragickou událost dodnes připomíná název ulice V Troskách. Druhou výraznou ránou v dějinách Zábřehu bylo osvobození obce a následný nový útok německých vojáků v noci z 30. dubna na 1. května 1945.

Další významná etapa urbanistického vývoje Zábřehu započala roku 1947 stavbou tzv. Vzorného sídliště Bělský les v Ostravě-Zábřehu. Nejprve vznikly bloky domů ovlivněné poválečnou vlnou funkcionalismu podél ulice kpt. Vajdy, po únoru 1948 následovala již na základě změněného projektu stavba typizovaných cihlových domů, tzv. proudovek. Sídliště bylo v letech 1950–1962 oficiálně nazýváno Stalingrad. V těchto letech také končí jeho výstavba na ploše mezi Polaneckou spojkou, Výškovickou ulicí, Bělským lesem a ulicí kpt. Vajdy. Ústředním bodem se stalo náměstí SNP, výrazně ovlivněné architekturou socialistického realismu.

Nastupující 60. léta 20. století znamenala pro Zábřeh nejen ztrátu jedné třetiny katastrální výměry, ale zejména zahájení výstavby panelových domů. Stavělo se v blízkosti dosavadního sídliště Stalingrad, kde vyrostlo několik desítek nízkých panelových domů typu G 57 a T 02B. Následovala zástavba podél ulice Výškovické v úseku mezi ulicemi Svornosti a Pavlovova, která vznikla jako součást projektu Jižního města. Do konce 60. let byla dokončena i občanská vybavenost sídliště – obchodní dům Rozlet – Kotva, kino Luna a Hotelový dům mladých hutníků. Panelové domy vyrůstaly též u bývalé Horní, nyní Starobělské ulice. Na přelomu 60. a 70. let zde, v místech bývalých zemědělských usedlostí, bylo postaveno sedm bodových panelových domů typu T 03B -OS. Výškovická terasa na okraji Zábřehu byla v letech 1971–1974 zastavěna 270 řadovými domky, masivnější výstavba domků probíhala v téže době v oblasti ulice Na Drahách. Největší zábřežskou stavbou 2. poloviny 20. století se stal bezesporu Palác kultury a sportu Vítkovice, budovaný po demolici původní zástavby od roku 1976 do roku 1986. Od 70. let se město Ostrava také více soustředilo na stavbu dopravních tepen. Prvním velkým zásahem do podoby Zábřehu bylo vybudování Plzeňské ulice (v letech 1979–1992 zvané Stalingradských hrdinů). Ulice byla nově protažena od křižovatky s Rudnou k novoveské vodárně a první automobily po ní mohly vyjet v roce 1960. Stavba si vyžádala demolice mnoha starých domů, zejména u staré ulice Horní (dnes Starobělské). Motoristé mohli nově od listopadu 1970 využít 8,1 km dlouhý úsek prodloužené Rudné ulice, která spojila jih a východ Ostravy s Porubou. Na počátku 80. let proběhly demolice domů v souvislosti se stavbou nové Výškovické ulice, a to v úseku od bývalé zábřežské vodárny po ulici Ruskou.

Další asanace obytných a zemědělských objektů přišly v souvislosti s výstavbou obytného sektoru panelových domů Starý Zábřeh. Panelové domy se začaly stavět v 80. letech v bezprostředním okolí historického centra někdejší samostatné obce. Mezi jižním okrajem centra starého Zábřehu a ulicí Rudnou vznikl postupem času komplex škol. Na počátku 21. století se zde začalo rozrůstat rozsáhlé obchodní centrum, které se řadí mezi největší v České republice.

Od 80. do počátku 90. let se budovala zástavba panelových domů v okolí dnešních ulic Dolní, Zimmlerova a U Hrůbků. Původní ulice Horymírova, tvořená velkými selskými grunty, tehdy navždy zmizela a dodnes zde zůstala jen malá část starší zástavby.

V souvislosti se stavbou sídlišť došlo též k vybudování nových tramvajových drah, které se řadí mezi největší liniové stavby Zábřehu: od roku 1947 to byla dráha vybíhající do Pavlovovy ulice z dráhy vedoucí do Bělského lesa. Koleje byly z Pavlovovy ulice postupně protaženy až na konec ulice Svornosti k Bělskému lesu (1965). Dne 3. dubna 1960 byl propojen jih Ostravy s Porubou pomocí dráhy postavené na ulicích Palkovského a nové Plzeňské. V roce 1964 došlo k přeložení kolejí z Rudné ulice, tramvaje začaly nově jezdit kolejištěm umístěným souběžně s Polaneckou spojkou, která se v té době stavebně dokončovala. Dne 7. května 1978 byla do provozu uvedena nová tramvajová trať mezi současnými zastávkami Hulvácká a ÚMOb Jih v ose Plzeňské ulice. Nejmladší velká trať na území Zábřehu byla zprovozněna 1. září 1987 na prodloužené Výškovické ulici, a to v úseku od bývalé zábřežské vodárny po Ruskou ulici. Posledním malým rozšířením zábřežských linek byla výstavba tramvajové odbočky z ulice Rodinné do ulice Pavlovovy v roce 2014.

V roce 2023 byl veřejnosti představen návrh na výstavbu nové obytné čtvrti v oblasti Středoškolské ulice, čímž dojde k zastavění jednoho z posledních volných území pro výstavbu.